Novinky a zajímavosti

Pro milovníky terénních aut..

Hummer - vládce pouští i pralesů


Děda spokojeně pokašlává vzadu, elegantnější syn dohlíží na vnuka, který neposedně poskakuje vpředu - tři generace Hummerů v pro každou z nich typických barvách.


Na začátku byla jedna armádní zakázka s přemrštěnými požadavky a čistý papír na stole v automobilce AM General. Nyní se chystá již čtvrtá civilní řada původně masivního vojenského přepravníku. Legenda Hummeru nekončí.

Kladivo na Rusy
Koncem sedmdesátých let byla studená válka v plném proudu a vedení americké armády při sčítání nedostatků zjistilo, že akutně potřebuje náhradu za zastaralé a chátrající džípy. Auto, které si poradí s jakýmkoli terénem, s jakkoli nepříznivými podmínkami a přitom bude absolutně spolehlivé. Vojensky striktní a drsné požadavky vypsané soutěže odradily předem téměř všechny automobilky.

Až na tři. Teledyne se svým terenním automobilem Cheetah, Chrysler s offroadem Saluki a potom AM General, který vhodné auto nevyráběl, proto přistoupil ke konstrukci prototypu, který postavil na základě dodaných čísel - stroj musí zvládnout šedesátiprocentní stoupání, boční náklon 40 procent, motor musí mít masivní točivý moment 500 Nm a vydržet by měl přes 700 tisíc kilometrů.

K tomu je třeba připočítat možnost řady modifikací, dvě na sobě nezávislé nádrže (kvůli prostřelení jedné z nich), ocelové pláty na spodku proti minám, dojezd desítky kilometrů na ráfku pneumatiky atd. Generálové chtěli vozidlo, které by se přiblížilo jízdním vlastnostem tanků. Po pár testech s dodaným obrem HMC 4 v Nevadské poušti bylo rozhodnuto. Vojáci byli nadšeni. A milionová objednávka na pětapadesát tisíc kusů přistála na stole v ústředí AM General.

H1 - první tank pro lidi

Z války na americké silnice

Víceúčelové kolové vozidlo nové generace s vysokou průchodností označované jako HMWV (High Mobility Multipurpose Wheeled Vehicle) bylo na světě (respektive na jedné straně fronty studené války). A vojáci mu začali přátelsky říkat Humwee.
Objednávka z roku 1983 na 55 tisíc vozidel byla později navýšena na 70 tisíc v celkové hodnotě 1,6 miliardy dolarů. Jednou větou šlo o největší zakázku taktických vozidel, kterou do té doby nejmohutnější armáda planety udělala.

Do roku 1992 jich bylo vyrobeno přes 100 tisíc a dodávky pokračují dodnes. Široká veřejnost se s hvězdou kavalerie pruhů a hvězd seznámila díky válce v Perském zálivu. V letech 1990-1991 jich bylo na frontu proti Saddámovým fanatikům nasazeno přes dvacet tisíc. Rázem se automobilce začali ozývat zájemci o koupi hranatého monstra pro civilní účely. Hummer H1 nevznikl proto, aby vydělal peníze.

H1 musel sjet z montážní linky, aby uspokojil poptávku trhu. Televizní válka stanovila pravidla a automobilka musela rychle reagovat. V rekordním čase vyvinula modifikaci hrdiny ze Zálivu pro civilní účely a v roce 1992 zahájila sériovou výrobu. Hummer ukázal, že je nejen zdatný válečník, ale i dělník, který může v lese tahat dříví, brodit se kamenolomem, hledat cesty v bažinách nebo odklízet sníh. Nic pro něj není problémem. Pokud ho nezničíte vy, zničí on vás. Reklamní slogan firmy: „Tam, kde vy končíte, my začínáme,“ není reklamštinou ani v tom nejmenším.

O malých rozměrech nelze hovořit v souvislosti s H1 v žádném parametru. Výška dva metry, šířka 2,2, délka téměř tři a půl. Mezi ostatními auty v běžném provozu si v něm připadáte jako král na koni mezi poddanými. Vždyť také při nastupování musíte našlápnout jednu nohu na schod a druhou švihnout do vzduchu, jako když šplháte do sedla bujného hřebce. Ale slovo „bujný“ k Hummeru H1 nepatří. Zrychlení na stovku za 18 sekund a maximální rychlost 134 km/h (omezena elektronicky) jsou spíš blíže tanku než silničnímu vozidlu.

Šestapůllitrový turbodiesel ale zvládne točivý moment 580 Nm při osmnácti stech otáčkách, takže i síla tahu je blíže tanku než automobilu. Průměrná spotřeba dvacet litrů na 100 km je při daných parametrech více než dobrá, a pokud jste šetřílci, výhybejte se asfaltu, v terénu žere méně než na silnici! Při jízdě máte pocit šíleného řidiče, kterého nic nezastaví. Všechna čtyři kola jsou připevněna na nezávislých ramenech a k pojezdu stačí, když pod jedním z nich je pevný podklad.

Systém centrálního huštění pneumatik umožňuje dofukovat kola i během jízdy. Brod je možné překonat do hloubky 0,75 metru, ale příplatková verze s nasávacím potrubím zvládne i metr a půl. Jste unešeni? H1 se přestala v roce 2006 vyrábět, ale pokud máte dost peněz, koupit se dá všechno. I tento 3,5tunový miláček. Za nový se platilo sto tisíc dolarů.

H2 - vstříc masové výrobě

Blíže k civilnímu zákazníkovi


Hummer H1 se rychle stal synonymem off-roadové jízdy, ale stále příliš připomínal vojenské auto. Obzvlášť strohý interiér nebyl zrovna místem, kde by se chtěl pohodlný Američan rozvalovat každý den v dlouhých městských zácpách. Automobilce AM General bylo jasné, že pokud chce prodávat více kusů, musí ocelový, nepohodlný přepravník nahradit něčím komfortnějším, menším a elegantnějším. Tak vznikl Hummer H2. V čele reklamní kampaně stál dnes kalifornský guvernér, jinak legendární kulturista a slavný herec Arnold Schwarzenegger, který se stal symbolem H1. Klíče od prvních dvou strojů, které sjely z pásu, držel právě on.

Celkem si filmový terminátor pořídil pět těchto monster a málokdy se zapomněl zmínit o síle, která se v nich skrývá. Ale zpátky k H2. Obavy škarohlídů, kteří očekávali, že se zmenšením a vzdálením se armádnímu vzoru Hummee přijde i menší schopnost vypořádat se s nástrahami zemského povrchu a všemožnými terenními překážkami, se rychle ukázaly jako liché. Mezi sériově vyráběnými automobily neměl H2 soupeře. I ve fázi designu se podařilo splnit misi a Hummer zůstal Hummerem.

A v městském provozu? I při menších rozměrech stále vedle drobných vozítek někde dole vypadá jako tank, kterému jdou radši všichni z cesty. Díky spojení AM General s mocným korporátem General Motors mohla být do H2 začleněna řada součástek z již vyráběných automobilů. I šestilitrový benzinový osmiválec a čtyřstupňová převodovka pocházejí z mohutných esúvéček značky GM. Na kvalitě jízdy se to neprojevilo, zato cena mohla být díky těmto krokům stlačena téměř na polovinu.

První modely sjely z montážní linky v roce 2002 a produkce se ustálila na 40 tisících kusech ročně. V elegantně modelované kabině vás nečeká žádné drama. Volantem se točí lehce jako v každém moderním autě a o řazení převodovky ani nevíte. Ke slovu Hummer přibyly s H2 i výrazy pohodlí, luxus a lehkost. Nižší točivý moment nahrazuje vyšší výkon motoru (316 koní) a i díky celkové hmotnosti snížené pod tři tuny se vedle spotřeby snížila i doba, za kterou se dostanete na 100 km/h. S H2 vám na to stačí jen deset sekund. Dál se samozřejmě jedná o líné auto, se kterým byste se na dálnici uvztekali k smrti, ale tam ani Hummer nepatří. Stačí strhnout volant na pole a vzít to k cíli nejkratší možnou cestou.

H2 je stejně jako předchozí model zcela nezastavitelný a valí si to přes všemožné nástrahy s obrovskou dávkou sebedůvěry. Ta mu nemůže chybět, protože ani v rozměrech moc neztratil. Délkou, která se vyšplhala přes pět metrů, dokonce H1 překonává. Vysoký je stejně, ale je užší a má o pár desítek centimetrů menší rozvor a rozchod kol. Snad jen světlá výška klesla téměř na polovinu. Pětadvacet centimetrů je ale ve srovnání s konkurencí stále přepychem.

H3 - malý, ale stále tvrďák

Miniaturizace (ale ne deterenizace) pokračuje

Akce „Dostaňme Hummera blíž k lidem“ se vydařila a H2 slavil nevídaný úspěch. Ale to automobilce General Motors nestačilo. Už v roce 2004 na kalifornském autosalonu představila třetí generaci civilisty s armádní DNA. Světla reflektorů odhalila rudě zbarvený H3.
Samozřejmě se stále nedá mluvit o malém autu, ale v porovnání s H2 je o čtyřicet centimetrů kratší. A to je dost. General Motors se rovněž pokusil dostat váhu pod dvě tuny. Chybělo jim pouhých 150 kilo. H3 je také o dvacet centimetrů nižší, trochu užší a přibližně stejně ztrácí i v dalších parametrech, jako jsou rozvor nebo rozchod.

Proto už by našel na silnici (respektive v terénu) konkurenty. Mohou se za ně považovat Jeep Grand Cherokee nebo BMW X3. Přesto je to stále Hummer. Světlá výška 23 cm a nájezdový úhel čtyřicet stupňů budí respekt. Bez potíží se stroj proveze brodem, kde hloubka vody dosahuje 60 centimetrů. Poprvé u Hummeru přibyla také manuální pětistupňová převodovka a zadní diferenciál, které přispívají k pohodlí jízdy. Snazší a lehčí ovládání už snad ani nemohlo auto mít. Pohon všech kol v kombinaci s elekronickou kontrolou prokluzu si snadno poradí téměř se všemi typy terénu.

Šestiválec o objemu 3,5 litru možná trochu vypadá jako krok zpět, ale při snížení hmotnosti téměř o tunu to není znát. Naopak. Výkon se zvedl na 220 koní a se zapnutou automatickou převodovkou dosáhne rychlosti sto kilometrů v hodině za devět sekund. Maximální točivý moment 305 Nm je k dispozici už při 2800 otáčkách za minutu. V terénu tedy H3 výrazně za svými staršími bratry nezaostává, zato na silnici je na tom podstatně lépe. K pohodlí poprvé u Hummeru přispívá i komfortní audio systém s CD, DVD a 6,5palcovým displejem. Zadní sedadla jsou sklopná v poměru 60:40.

Ale k tomu nejlepšímu jsme se ještě nedostali. Změny v konstrukci i přidání dalších již sériově vyráběných dílů umožnily snížit cenu opět na polovinu. Z 1,5milionového brouka H2 se stal sedmisettisícový brouček H3. Ne že by se průměrný Čech rozmýšlel, zda si koupí Octavii, nebo Hummera třetího, ale tato cena z něj v Americe udělala masovou záležitost. Neposlal korporát General Motors zakoupeného legendárního vládce terénního prostoru špatným směrem?

Brzo půjde do prodeje čtvrtá generace, Hummer H4. Generals Motors ho uvede na trh v roce 2008 nebo 2009. Má být opět menší, elegantnější, levnější a více vhodný na asfaltovou silnici. Měl by se stát přímým konkurentem vozu Jeep Wrangler. Snad jen motor by měl zůstat stejně silný (o jeho typu ještě není rozhodnuto) jako u H3.

Fanoušci slavného H1 mohou jen doufat, že jeho pravnuk neskončí jako snadno přehlédnutelné esúvéčko, kterých stojí desetitisíce u domků na americkém venkově a v kterých se po evropských silnicích prohánějí mladíci a slečny, kteří mají strach, že by je jinak nebylo vidět.



Legenda bláta i hor..


Jak jezdíte vysílat na kopce, když je tam horší přístupová cesta..?

Vlastním teréní vůz, který zvládne téměř vše. (Nic není nemožné..) (Počet hlasů: 22)
(35.48 %)

Osobním vozem, který má vyšší podvozek. Proto se nebojím, že uvíznu.. (Počet hlasů: 6)
(9.68 %)

Osobním vozem. Ale raději se horším přístupovým cestám vyhýbám - volím asfalt! (Počet hlasů: 21)
(33.87 %)

Než abych si zničil auto, raději vysílám z domova. (Počet hlasů: 5)
(8.06 %)

Na koni.. (Počet hlasů: 4)
(6.45 %)

Jezdím vysílat s kolegou, který vlastní vhodný dopravní prostředek.. (Počet hlasů: 4)
(6.45 %)



Celkem hlasovalo: 62
| Autor: Cipísek Děčín | Vydáno dne 09. 01. 2008 | 5589 přečtení | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: www.super.cz

Minimální rozlišení 1024x768, ideální rozlišení 1152x864 a vyšší, WebMaster Chip Děčín & Cipísek Děčín, CB Klub Děčín (c) 2007, engine phpRS
Děkujeme organizaci RV-SOFT Network za poskytnutí bezvadného webhostingu zdarma pro tento web.